12) Odhalení

24. února 2008 v 22:47 |  Díly
fíííha.... konečně mam zase svýho pc.... jinak tohle je asi pondělí, 17. 8. takovej docela... no... rači nic neříkam XD

Karmen otevírá dveře, za kterýma stojí kdo jinej, než Matt
"Čau" pozdraví ho Karmen.
"Čau....tak jak ses včera měla? Promiň že sem-" Nedořekne to, protože Karmen bouchne do hlavy.
"Tak tohle slovo už mi vživotě neříkej!! …. Byla tu Sora.... přišla se omluvit.... jako ty..... taky se furt omlouváš....." začíná Karmen
"Taky je za co, ne?"
"Vůbec není za co...."
"Tak to já ale vůbec nechápu...."
"Možná bys to pochopil, kdybys to viděl mýma očima...."
"Jo? Tak mi je puč... počkej... to bych viděl jako ženská? To by se mi líbili chlapi, ne?"
"K tomu nemusíš vidět jako ženská.... k tomu stačí bejt teplej."
"Jo... jako ten tvuj Růžováček....."
"ja-ja-ke-ej Růžooováček? XDXD Co to zase je?"
"No ten tvuj Růžováček zpěváček" odpoví Matt tak úžasně monotónně.
"eh? Cože? Jakej muj zpěváček, ty seš muj zpěváček, ne?"
"A co ten Růžováček zpěváček?" nedá se Matt a zase odsekne a zase tak úžasně monotónně
"XD XD Jakej zas? XD XD Nebo furt? XD"
"No ten Růžováček zpěváček..." udržuje monotónnost, ale má co dělat, aby se nazačal smát.
"XD Hej, co? XD Jo počkej... XD Ty myslíš... XD Ty seš pako... XD hele... sem četla, že tu teď někdy budou.... koncem prázdnin...."
"Skvělý..." obrátí oči vsloup. "...i s tim svym... Žluťáskem písáčkem?"
Karmen se uchichtne. "Ne... jenom s Červeňáskem kytarisťáčkem a Zeleňáčkem klávesáčkem..." řekne Karmen úplně stejně monotónně. Pak se oba začnou smát.

Kari probudí nadměrné řvaní koček.
"Když sem říkala, nechte to na zejtra, nemyslela sem tim, že mě máte vzbudit" zamumlá rozsespale a vyleze do kuchyně. Tam kupodivu potká Taie.
"Čau... rodičové tu nejsou?" rozhlíží se po kuchyni
"Ne.. Co by tady v pondělí, v půl dvanáctý dělali?"
"To je teprv tolik? To si vzhůru?" diví se Kari nad aktivitou svého brášky
"Tys vařilo, jo?" vyvalí oči na sporák
"No dovol.. to tady nechali, ne?"
"Jo.. a aky tady nechali čerstvý koblihy a šátečky, co?" slintá Kari při pohledu na stůl na mísy pný koblih a šátečků. Hned si jich pár vezme. Těch misek. A odplíží se pryč. Jakmile vejde do pokoje a zavře, kočky se přestanou prát a vrhnou se na ní. Do kuchyně je slyšet už jnom "Héééj!!!"
Kari obětuje jednu koblihu, aby se jich zbavila a hodí jí na druhou stranu pokoje. Jakmile začnou soustředit svou pozornost na tu koblihu, co leti k oknu a rozběhnou se za ní, sesune se na postel.
"Týtýt Týtýt" SMSka
Kari vezme mobil do ruky, pohlédne na displej a sama ani neví, že se usmála. V tu ránu je už na chodbě. Snad řekla i ahoj, ale tím si nejsme tak jistí. Seběhla schody, ani u zavřených dveří se nezastavila. Běžela stejnou cestou jako včera. Přes park, okolo výloh, u správného rohu zahla a zazvonila. Jakmile se ozval drnčivý zvuk odzvonění, otevřela dveře a seběhla dolů k výtahu. Nastoupila a stiskla čudlík číslo 7. Výtah se kupodivu rozjel a opravdu zastavil v sedmém patře. Dokonce šel i otevřít. Takže se v pořádku dostala na místo srazu. Zatím. Ještě jí zbývalo zaklepat a vejít dovnitř. To taky zvládla bez úrazu. Dveře se za ní zavřely a kameraman seběhl dolů. Venku zahlédl stín postavy stojící u stromu na protějším chodníku. U stejného stromu jako včera večer.
Stín se vydal pryč.
"Myslíš, že je to dobrej nápad?" zeptá se blackGatomon Hakeru.
"Jo, určitě. Ještě dneska mu to řeknu." snaží se Hakeru přesvědčivě odpovědět. Právě že jenom snaží.
"Když myslíš"odpoví si skoro pro sebe BlackGatomon a odvrátí od ní pohled.
V životě to chodí tak, že některé musíme opustit, abychom se mohli podívat za ostatními. A den není věčný, tak se občas stane, že u některých nemůžeme být tak dlouho, jak bychom si přáli. A to se nám stalo právě teď. Musíme se podívat, co dělaj další, a proto jsme museli opustit Hakeru s BlackGatomonem, který neměli nic lepšího na práci, než nám nasadit brouka do hlavy. Vlastně vydali? K našim milovaným hádajícím se bytostem v domku v lese.
"Tahže si to shrneme.. Ty-mě-špehuješ?" slyšíme Kikiny hlas ještě ne vůbec vejdeme dovnitř.
"Hlídám tě, abys zase neudělala nějakou blbost" vyvede jí z omylu Kanakonda.
"Zase? A kdy sem prosimtě udělala jakou blbost?" nechápe Kikina.
"Před sedmi lety..." začne pomalu Kanakonda.
Kikina jenom podiveně čumí, jak se začíná zvětšovat.
"... 12. srpna..." z růžový se stává rudá
"... když ses přidala k tý zmiji, co mě chtěla zničit
Kikina se strachem v očích sleduje to rudý monstrum, co stojí před ní. Obrovská tlama s ještě většíma zubama, velký svalnatý pařáty se špičatýma drápama.
"Kdo... kdo si... a... a co..." souká ze sebe Kikina
Monstrum se ušklíbne.
"Neboj se, brzo jí uvidíš...."
Kikina nechápe. Na to se ho vůbec neptala.
"....ale teď mě omluv... musím si něco zařídit." vyskočí a proskočí střechou a přistane před domem a rozběhne se do města.
Kikina jenom zírá na tu díru ve střeše a po chvíli padne na kolena.

Městem se ozývaj dunivý zvuky z došlapů monstra, zvuky křiku, a taky praskání televizního signálu. Ve zprávách, který zrovna náhodou dávaj, speciálně kvůli monstru, se taky mluví jenom o panice ve městě a monstru, který se zničeho nic objevilo.
"nikdo přesně neví, odkud se to monstrum vzalo nebo kdo ho mohl vytvořit. Ale domníváme se, že jde o zvláštní druh robota, který se porouchal a teď ......... to je prozatím ….... deku ….. jste ….. ali a …. jeme...... ký … en....." njn, když vypadává signál je to napytel. Teď nevíme, co ten potrhlej zprávař povídal. Taková škoda.
Monstrum se potlouká po městě. Už rošlapalo pár aut, ale to asi nikomu nevadí. Ve městě vládne chaos. Kari a spol nevěřícně koukaj na tu spoušť, co je venku a rozhodnou se najít vhodnou příležitost k zákroku.

Zprávy si ale i přes nepříliš velký signál nedají pokoj.
"Hlavně zůstaňte doma... nevy..á..ejte ven..."

V ulicích to vypadá bezlidně, tak Kari a spol využijí příležitosti a vylezou.
Kikina běží ze všech sil a nezastaví, ani když pozná přávě projíždějící auto, co má namířeno do města.
Monstrum stojí tváří v tvář našim známým proměněným. Kari si všimne auta, co právě přijelo a snaží se zabrazdit. monstrum ale udělá ten trapnej krok dozadu a celý auto se odkutálí o pár metrů dál, kousek od monstrova ocasu.
"Nééé!" vypustí ze sebe Kari, ani neví jak. To bude tim scénářem.
Zbytek není schopnej slova.
Kikina konečně přiběhla a to co vídí, se jí vůbec nelíbí. Rozběhne se k monstru, cestou vyskočí a promění se.
"Tak blbost, jo?" objeví se monstrovi přímo před tlamou.
"Grrr!!! Jak si mě našla?" promluví hromovym hlasem a snaží se po ní chňapnout, ale ona se mu vždycky vyhne.
Ostatní jí pozorujou z dálky a v duchu jí podporujou.
"Do toho.. nandej mu to.." setne pěstri Karmen.
"Vydrž.." přidá se T.K.
"To zvládneš..." Kari taky
"Věříme ti..." i Gatiomon
"Sice nevim kdo si, ale zaslouží si vejprask" dokonce i Davis
Kikina jakoby slyšela všechny ty podpory se najednou vzdálí, natáhne ruce nahoru a vytvoří si kudlu, spíš měč, kterm ho jedním tahem rozsekne. Monstrovi sklouzne hozní půlka na zem. Asi to seřízla křivě. Po chvíli se rozpadne a zmizí. Kikina se otočí k autu. Natáhne ruku a auto se ve světle vznese do vzduchu. Kikina ho otočí a ještě než ho položí na zem, podívá se na Kari a myšlenkama jí řekne něco jako "běž domů".
Kari jí přikývne, jako by jí rozuměla a rozběhne se domů. Kikina položí auto a zmizí v dálce. Ostatní civí.
Přistane před domkem a promění se zpátky. Vejde dovnitř a spatří přesně to, co tu po monstrovi zbylo. Rozbitá střecha, kusy omítky po zemi a pár rozbitejch nábytků.

Ale co to? Nezapomněli my jsme na někoho? Teda... my zapomněli na hodně věcí, i lidí, ale přeci jen....
"Tys mu to neřekla?" ptá se udivěně BlackGatomon Hakeru.
"Nebyla šance... nějak sem to nezvládla...." přizná si nakonec hakeru.
BlackGatomon vydechne obláček.

No, tak to sme se nic moc zajímavýho nedozvěděli. Půjdeme rači spát. Dobrou a na viděnou. Dneska už toho stejně moc neuvidíme a náš kameraman je určitě taky unavenej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama