14) Za vraty

21. března 2008 v 12:16 |  Díly
táák... další díleček... se vám určitě stejskalo, co? XD Já vim jak XD Takže máme tu středu, 19. srpna XD

Fíha... středa... to to letí... jako to smetí v těch uličkách plesnivých. A stejně jako vččera, i dnes je všední den, den pracovní. Doufam. Zatímco většina dětí, co má zrovna prázdniny, spí, většina dospělých, co zrovna nemá dovolenou, se chystá do práce.
Dveře číslo 3 chystá otevřít nějaký pán.
"Dobrý den" pozdraví neznámého Kariiny rodiče.
Pán se na ně ale neotočí, jen taky pozdraví, takže si nevidí do obličeje.

Ne všechny děti ale spí. A taky ne vždycky se jim to vyplatí. Karmen se prochází po ulici už na velmi známém místě. Taky nemůžete chodit někde jinde? Okolo všech těch krámků a všeho možnýho. Náhle zahla. Vidíte, jak umí poslouhat? Ale tam zrovna zahlejbat nemusela. Do jedný z těch trapných uliček plesnivých plnejch krys a odpadků. Koukala do země, když tu si všimla, že se na zemi objevil stín. S dlouhýma vlasama. Pomalu zvedala oči, když jí najednou spadla čelist.
"Ahoj" promluvila na ní ta postava, od který byl ten stín. Poznáváme Kikinu? Teď už jo, co? Když sem vám to řekla.
"A-Ahoj.... co-co tady....." přemejšlí, co říct a nějak na to nemůže přijít.
Kikina se tedy jenom usměje. Přímo takhle ^^

Po chvíli na hřišti.
"Takže...." snaží se Karmen pochopit to, co na ní Kikina právě vybalila.
"Takže deš se mnou." vysvětlí jednoduše Kikina
"Coooooooooooooooooooožeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee???" Protáhne Karmen obličej od nebe až na zem.
"^^" řekne .... vlastně neřekne...
"No nesměj se... Pořád nevim, co po mě chceš"
"No jenom aby si šla se mnou a ostatním nic neříkala ^^"
"Jéééžiiiiš" zakloní se Karmen a málem spadne z lavičky, ae Kikina jí zachytí.
Pak vydechne obláček "no tak dobře..."
"^^" odpoví

Na zcela jiném místě se dějí zcela jiné věci. Jé neříkala sem to už někde? Nebo to je někde v dalších dílech.... já nevim, ae určitě už sem to někde psala. Ět k tématu.

"Cožee?!" práskne do stolu Dergmon.
"Jak jste slyšel.... a doufám, že slyšíte dobře..." ujistí ho Hakeru
"Na to zapomeň!!" otočí se k ní
"To mě tady chcete jako držet? Já chci-"
"TICHO!!!Ty-"
"Říkal jste, že když vás nebudu poslouchat, tak-"
Dergmon se začne přidebilněle tlemit. "Vážně si myslíš, že bych ti udělal takovou radost?"
Hakeru se zamračí a odejde s myšlenkou "To se ještě uvidí"

"Víš jistě kam jdeme?" zeptá se Karmen při ohlížení se po okolejšku.
"Ne" odpoví jednoduše a v pohodě Kikina a taky se rozhlíží.
Karmen zmodrá půlka obličeje, zbělají oči a takový ty černý čárky, no znáte to.... kdo ne, má smůlu. "he.... a to jako.." ukáže Karmen s tim obličejem na nějakou chatrč. Jasný, je to všude, ae tak já za to nemůžu, že tam lezou... Ta chatrč je dřevěná, díra ve střeše a zelený vrata.
"ČERSTVĚ NATŘENO" říká tento ošoupanej nápis. I by to vypadalo, že to je pravda, ale to by se otamtaď nesměly ozývat podivný skřeky. No holky... kam to lezete... proč do takovech obyčejnejch domů? To tam nemáte nic lepšího?
Holky se po sobě podívaly a přikývly. Tak takhle se domlouvaj kreslený postavičky. Pořád si jenom kejvnou a hned ví a udělaj stejnou věc. To by bylo, kdyby si jednou takhle někdo kejv a pak by každej udělal něco jinýho....
Proměněný přistály na střeše a dívaly se dovnitř tou dírou.
Tma.
Podívaly se po sobě zase a zase kejvly. A skočily dovnitř. Ozval se zvuk dopadu na parkety a jejich skřípot.
Po chvíli ale znova. To už oni nebyly. Když se zůstaly chvíli nehejbat, uslyšely to znova. Kroky se postupně přibližovaly. Holky se za čímsi schovávaly, ale v tý tmě nebylo poznat, co to přesně je. Dveře zavrzly a vyšel malinký pramínek světla, který se zase ztratil, jakmile se dveře zabouchly. Nikdo nerozsvítil, ani nebyl vidět, jenom kroky byly slyšet, když procházely okolo. Najednou ucítili, jak kolem nich něco prolítlo. Dveře se zase otevřely a hned zavřely.
Holky vydechly obláčky a vydaly se ke dveřím najít vypínač.

Někdo se probudil... Ano... probudili se... všichni se nám probudili a už celá flotila, teda banda, stojí u Karmen před domem. Máte smůlu... není doma.... kameramane.... řekni jim něco.... ten zvuk mi leze krkem..... stejnej máme doma... šílenost... no sláva... cože?..... no jasný.... telefon,,, tak to se jí asi nedovoláš.... nebo jo?... Kde maj vlastně oblečení, když jsou proměněný?... no to je trapná otázka.... ae co... když to nikdy nikdo neřešil....

"Tak co je?" ptá se Karmen do tmy, když se odnikud nic neozzývá.
"Nejde to, je to zalepený nebo co" odpoví Kikina a seskočí z čehosi, asi nějaký krabice.
"Tak zalepený, jo?" Karmen vyleze na tu asi krabici, vytáhne baterku a posvítí si na to.
Kikina - kapička.
Proč? .... no tak jestli se ptáte proč kapička, přečtěte si to znovu, ano?....
"Běžně nosíš po kapsách baterky?" ozve se Kikina po chvilkové kapičce.
"Kapsa? Kde?" splaší se Karmen a namíří jí světlo baterky přímo do ksi... obličeje.
Při tom se nějak začne kinklat ta krabice a Karmen samozřejmě s ní. Pomalu přepadává dozadu a baterka mačká vypínač, který se rozsvítí. Vlastně světla se rozsvítí.

Zatímco se Karmen drbe na zadky … vlastně ona na něj spadla, tak to je asi takový to hlazení nebo jak se tomu říká, Kikina čumí do dlouhý chodby, co co vede zase do tmy. Že by v takový polorozpadlý chatrčičce byla taková dlouhá a ještě k tomu dlaždičkatá chodba? Ještě když byly slyšet parkety?.. no co... možný je všechno.... ty jo... musíte lízt do takových trapných domů? .....

Ale holky se vydaly do, nebo ze, to nikdo neví, dveří. Otevřely je a kromě kliky v ruce jim zůstaly i tečky z očí. Za dveřma byla zeď. Taková čistě bílá, asi jí vyprali v Lanze.... nebo v Persilu?... Ach jo holky.... kam to lezete?....

Ve zdi se objevila malá prasklilinka. Ježiš.... A ještě k tomu to vydává pazvuky.... Kampa ste to vlezly?... Holky se přitiskly k sobě. Zeď začala praskat víc a z dírky se začala vynořovat jakási ruka.... no ruka... takovej ten nehet od prstu ukazováčku a pomalu to začlo loupat tu zeď.
Holky začly histericky ječet a zdrhaly, že kameramana a celou obrazovku zavaliv kouř a prach.
Ani si nevšimly, že proběhly jakousi neviditelnou něčím asi bránou nebo zdí a proměnili se zpátky.

Když byly dostatečně daleko, chytly se za kolena a oddechovaly. To už je kameraman dohnal. Probral je další pazvuk. Holky celý ztuhly a čekaly, co se bude dít. Zdálo se jim, jakoby někdo něco volal, ale nemohly rozeznat co. Pomalu se vydaly za tím, když v tom jim něco zakrylo obličeje. Holky začaly mumlat takový ty zvuky, co se mumlaj, když má někdo svázanou pusu.

Zajímalo by vás, co se dělo potom? Tak to mě taky... jenže kameraman se asi lek a utek pryč.
Šel se podívat, jak se daří ostatním. Ne? To je zrada! Šel se podívat jak se daří Hakeru... teď vám tady kvůli němu lžu.... co s tim? Propustíme ho … ne, takovýho kameramana asi už nikde neseženem.... tak línýho... Jé a dost mých keců... de se pracovat...

Takže teda... Hakeru se zase prochází na obvyklém místě kolem výloh a tak. I s kocourem. A ne a ne se na sebe podívat, natož něco říct.
A to si jako natáčel proč?
Jé už to přepnul.

Kari a spol jsou taky na obvyklém místě. V parku. Ty hele... neni už tma? Neni? Tak ne, no...
Tak tma teda ještě není a taky tady všichni mlčí. Ten dnešek je nějakej nemluvnej...

Náhle se nad celym okolim rozprostře růžová záře. No konečně něco. Nebe zrůžová. Teda zrůžoví. Nebo ý?... jedno... stejně je to divný slovo...

Celý svěd povstal a zíral s divnýma zvukama na oblohu. No svět přímo ne, ale celej okolejšek.
"Co to je?" zeptá se kdosi. Není vidět, kameraman se zabejvá tim nebem.

Kikinu s Karmen to světlo probudilo. Vyletěly nad střechu. Kameraman se od nich oddaloval, až z nich zbyly jenom tečky, který zahlídli i v parku. Ale nerozeznali ani barvu těch teček, natož obličeje a tak. Kameraman se k nim zase vrátil. Holky se rozletěly každá na jednu stranu domu a vytvořily šípy. Namířily je na dům. Podívaly se na sebe, kývly, zase, a vystřelily.

Co myslíte?... Jaká barva vznikne spojením fialový a zelený? Výbušná. Domeček udělá bum a rozletí se na kousíčíčky. Jenom ty vrata zůstanou celý, dopadnou před kameru a zatarasí výhled.

Nebe už je zase normální a už se začíná i stmívat.
"Na co táhneš ty vrata?" ozve se známý hlas.
"Ale... potřebuju zaqlepit střechu" odpoví hlas známější.

Les je z výšky opravdu krásný... a po tmě vypadá tak... černě....

"Sakra!!" práskne pěstí do stolu.
"Do hajzlu...!" pokračuje a hodí něčim, co se rozbije o dveře a před čím musí zdrhnout BlackGatomon, kterýho to zřejmě probudilo.
Hakeru si sedne na židli a složí hlavu do rukou.
"Uklidni se..." skočí k ní na stůl kocourek.
"Jak!?.... Jak se mam uklidnit.... já už to tu nevydržim!..."
"Ty se vážně chceš vrátit?"
"Já to tu nezvládam... chápeš? .... nezvládam..."
"A co chceš dělat, Har?"
"Teď.... teď už nám pomůže jedině Harakuya.."
"Cože?.. To snad ne..."
"Když ne ona, tak nikdo..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama